Srdce.
Známť jakéhosi strážce,
Ten ve dne v noci bdí,
Bedlivě povždy zírá,
Když všechno jiné spí.
Ve svojí dílně klepá
Ten strážník den i noc,
Ač velmi malý jesti,
Velkou přec jeví moc.
Vždy stejným taktem klepá,
Když nerušíš mu mír.
Když hněv tě však uchvátí,
V něm též je strašný vír.
Však brzy zas se ztiší
A krotí mysl tvou,
A radostněji klepá,
Zvítěziv mocí svou.
85
Když chuďas se ti blíží
Skloněný starobou,
Tu temně, bolně klepá,
Až pohne lítost tvou;
A děsně, bouřně bije,
Když přikročuje hřích,
Jenž jako had se plouží,
Slídě po obětích.
Blaze, když napomíná
Klepáním strážník svým,
Než běda! stokrát běda!
Zchvácen’s-li sokem zlým.
On věrným soudcem jesti,
On strážníkem tvých stop,
On až přestane žíti,
Ty klesneš v chladný hrob.
86