Sen.
V sadech libovonných
Sama jednou sedím,
Do modravé dálky
Zamyšlená hledím.
Slavíček na lípě
Libou píseň zpíval,
Až mne v spánek tichý
Sladce ukolíbal.
Ach, tu sen se rajský
Na spánky mé svanul,
Ponejprvé láskou
Duch můj tam jest zplanul.
41
Spatřila jsem juna
Blizounko mne státi,
Za ním Milka zlého
Šíp si z toulu bráti.
Krásné oko juna
Sladce na mně lpělo,
Duše má, mé srdce
Letem k němu spělo.
Tu se ke mně sklonil,
„MiIuju Tě,“ šepce;
„Však bych svou Tě nazval,
Tomu osud nechce.“
Aj, tu Mílek šípem
Lstivě na mne míří,
Spustí – a v mém srdci
Krutý bol již víří.
Krev se z rány valí,
Bolně hlas můj zkřikne,
Krev si stavit hledím –
V tom se oko mykne.
42
Procitám, ó želi!
Všechno se mi ztrácí,
Jen ta rána v srdcisrdci,
Ta ještě krvácí;
Vše se mi tu ztrácí,
Jenom obraz juna
Věčně skvít se bude
Jak na nebi luna!
43