Počíná válka! – Prapory se vlají!
Čest uražená svaté zdvíhá zbroje!
Msty oslavení spatří oči moje,
Jen krev uvidím, mrtvoly po kraji,
A kolem mne déšť koulí sičet bude.
Zvuk strašný v duši mnohé teď zahude!
Tam v táboru vojíni se zdvíhají
Co moře zbouřené, a vůdců rozléhají
Se rozkazy, budíc krvavé seče;
V sluneční záři jasné skví se meče,
Z úst děl se hromy zanášejí duté,
Zničení kolem zvěstujíce kruté.
Z rány smrtelné červená se řítí
Krev; v mnohé ruce zbraň se již netřpytí. –
Zde, pěvče, hlasně pěj o zmužilosti!
Chci pěti, ano – v harfěť zvuků dosti.
Jak v nový život vše mi tady vzchází!
Stráž volající temnem popochází;
Večerem tichým bubnů rachocení,
Pak vojska divé k boji probuzení,
Hluk střelby, chrabrých klesání vojínů,
Jež blízká smrt v chlad věčných jímá stínů!
Ai, zdaliž toho krve prolití
I v prsou mých ctižádost roznítí?
Zda divým řeka toužením po slávě
Se věnce octnou také mně na hlavě?
Či mne osudu neprozračná moc
Odešle z bitvy v tichou hrobu noc?
Má se mnou vše, co milé kdy mně bylo,
Co doufal duch, po čem srdce toužilo,
Zajíti? Nepřejde toužení žádné
Na bratry, přátely? I mysl zchladne,
I lásko, ty, mých želů dítě vnadné?
Pryč, myšlénky, a navraťte se více,
By žalem v srdci nezbledly mé lice.
Váleční hřmote! probuď mne ze snění!
Hrdinskou dráhou veď mne k oslavení.
Zahřměte děla! – či jste oněměly?
Své rozsílejte smrtonosné střely!