XIV.

Karel Sabina

XIV. XIV.
Truchliváť je noc a tichá, Zádumčivě háj se chvěje, Mdlé se oči zavírají – K odpočinutí duch spěje.
Rád bych se po bdění bludném V klidném spánku světa stranil; Ale běda mi! hluboce Lásky šíp mé srdce ranil. Zarazil se, ach, tak pevně! Nechť i duše v snu se kryje – Přec krvácejíc v bolesti Raněné mi srdce bije. 160