XXVI.

Karel Sabina

XXVI. XXVI.
Často se procházívám, kde potok plyne; Za každou se vlnkou vzdech ze srdce vine S pozdravením v dálný blaženější svět; Vlnky jdou a žádná se nevrací zpět. Ku obloze hledím, oblakové moře Kde se rozprostírá po nebeském dvoře; Jako valy zpurné chmury odvlají; Země však ni hledů si nevšímají. Příbuzným se srdcím srdce mé odhalí, Zjevně co mne těší, co můj obzor kalí; Vysléchajíť lidé, co jsem pověděl, Každý ale cítí jen svůj vlastní žel. Aj, tu mně tak ouzko! – samotným se citím; V trudný háj se beru, umdlen živobytím, Vznešenějších o světech ve stínu sním, Zdání své však svojí písni jen svěřím. 167

Kniha Básně (Vybrané spisy Karla Sabiny, svazek 1) (1911)
Autor Karel Sabina