XXVI.

Karel Sabina

Často se procházívám, kde potok plyne; Za každou se vlnkou vzdech ze srdce vine S pozdravením v dálný blaženější svět; Vlnky jdou a žádná se nevrací zpět. Ku obloze hledím, oblakové moře Kde se rozprostírá po nebeském dvoře; Jako valy zpurné chmury odvlají; Země však ni hledů si nevšímají. Příbuzným se srdcím srdce mé odhalí, Zjevně co mne těší, co můj obzor kalí; Vysléchajíť lidé, co jsem pověděl, Každý ale cítí jen svůj vlastní žel. Aj, tu mně tak ouzko! – samotným se citím; V trudný háj se beru, umdlen živobytím, Vznešenějších o světech ve stínu sním, Zdání své však svojí písni jen svěřím.

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

30. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  2. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  3. NEOŽELENÝ. (Karel Sabina)
  4. Útěcha v nesmrtelnosti. (Jan z Hvězdy)
  5. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  6. Z JITRA. (Karel Sabina)
  7. Píseň myslivce. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  8. I. Moře pojímá mne v náruč svou, (Josef Václav Frič)
  9. Zrazená hvězda. (Václav Antonín Crha)
  10. None (Václav Vojáček)