XXXIV.

Karel Sabina

XXXIV. XXXIV.
Když hvězdy bleskem omamujícím Co skvělý věnec zem noční obzáří, Hledávám dvě tam na obzoru dálném, Milostně skvoucí se nad bledou tváří. Tisícero plamenů žířících V nebeské výši nade mnou se třpytí; Jak v sněhu šíropustá lada blednou, Nad chladnou zemí vroucí ohně svítí. Já mezi hvězdami jsem hledal dvě! Jen bledou tvář jsem bezživotnou našel, Nad níž jsem spatřil oči – hvězdy moje, – Jejich však blesk v pusté věčnosti zašel! 172

Kniha Básně (Vybrané spisy Karla Sabiny, svazek 1) (1911)
Autor Karel Sabina