XXXVII.

Karel Sabina

XXXVII. XXXVII.
Srdce se hoře podobá Nad oblohu strmící, Nejdřív kde slunka skví se tvář, I poslední ustane zář Milosti vzcházející!
Duch však soumračným dolem jest, Kde pozdě teprv svítá; Kde krátký den a dlouhá noc, Kde pravdy čaroskvělá moc Jen stínem nás uvítá! 174