PÍSEŇ ARNIMOVA.

Karel Sabina

PÍSEŇ ARNIMOVA. [Dunin Vlast. Lumír 1858.]
V dalekostech nedostihlých Zoře žití mého rdí se, A nad mořem rozbouřeným Má neznámá hvězda skví se! Popřej síly, tvůrce světů, Abych snes ta muka hrozná, Až hled odloučenou duši Mou na tváři její pozná! Až se jediné té dotknu, Kteréž nerovná se žádná, 258 Bez níž mi i nebe pusté, I pozemnost liduprázdná! Až jí, co mne rmoutí, zjevím Pohleděním, tknutím, slovem! Až dech s dechem v jedno splynou V lásky moři rubínovém! V moři, v jehož luzném bezdnu Jiskra z ní by mne prochvěla, A nad splynulými by se Brána země uzavřela!