PÍSEŇ ARNIMOVA.

Karel Sabina

V dalekostech nedostihlých Zoře žití mého rdí se, A nad mořem rozbouřeným Má neznámá hvězda skví se! Popřej síly, tvůrce světů, Abych snes ta muka hrozná, Až hled odloučenou duši Mou na tváři její pozná! Až se jediné té dotknu, Kteréž nerovná se žádná, Bez níž mi i nebe pusté, I pozemnost liduprázdná! Až jí, co mne rmoutí, zjevím Pohleděním, tknutím, slovem! Až dech s dechem v jedno splynou V lásky moři rubínovém! V moři, v jehož luzném bezdnu Jiskra z ní by mne prochvěla, A nad splynulými by se Brána země uzavřela!

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

557. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó nespílejte zemi černé. (Berta Mühlsteinová)
  2. NEHYŇ MI. (Josef Václav Frič)
  3. 206. Milená hvězda mi vzplanula (Eduard Just)
  4. XIX. Vy světel zřídla hvězdnatá, (Vítězslav Hálek)
  5. 7. Není to zem, ani nebe zcela, (Jan Kollár)
  6. Šťastný cestovatel. (Simeon Karel Macháček)
  7. 145. V skrytu tichém, kde ji nikdo nezná (Jan Kollár)
  8. XVII. Jako nevěstu milostnou (Vincenc Furch)
  9. Hvězda. (Anna Vlastimila Růžičková)
  10. Jak mne to táhne tam, (Marie Čacká)