XVII. Včera, když již slunce umíralo

František Karel Drahoňovský

XVII.
Včera, když již slunce umíralo Včera, když již slunce umíralo
 překonáno právem noci, zaceleny všechny rány hory kouzedlnou světla mocí! Marje – bolná našich rukou práce – práce krví zplacená, okamžikem – pouhým políbením světla zase ztracená! Běda! Nezbýváť nám nic jiného, než-li – cítit lásky muka – cítit – naději mít – spolu věřit, že nás spasí vyšší ruka! 21

Kniha Pomněnky horské (1861)
Autor František Karel Drahoňovský