XXI. Nad hrobem tím lípa kmetná stojí,

František Karel Drahoňovský

XXI.
Nad hrobem tím lípa kmetná stojí,
Nad hrobem tím lípa kmetná stojí,
na ní zvonek zavěšen, hlas však jeho dlouhá – dlouhá léta ve vůkolí neslyšen!
Provaz, jímžto rytec zvuky loudil, opadal kus po kusu! Posledněkrát smutné zněly zvuky na den jeho funusu! Srdce zvonku dozvonilo hrany – truchlořeč svou odbylo – utrhlo se – a v hrob pána svého – k jeho srdci se vrylo! 25