XXVII. Marje – hory zrodily se
František Karel Drahoňovský
Marje – hory zrodily se
Básně v knize Pomněnky horské:
- I. Marje! rci, proč as v oku tvojím
- II. Marje, – hory mezi mnou a tebou
- III. Nechci umřít, byť bys pro mne mrtvou byla!
- IV. Marje – hory znají také lásku –
- V. Marje! Hory? – Byť až k nebi
- VI. Podvodníci jsou ty hory,
- VII. Marje – až poslední tři hrudky
- VIII. Marje – zítra z rána, jen z raníčka,
- IX. Marje, co jsme učinili? Vodě
- X. Marje – na tě myslím, když se slunko –
- XI. Marje – sedřímnul jsem jednou tváří,
- XII. Marje – tři dni a tři dlouhé noci
- XIII. Marje – nebe o tom věst má dobrou,
- XIV. Marje – na pahorku stojí socha
- XV. Marje – prvního dnes máje –
- XVI. Marje – kdy a zda-li před oltářem
- XVII. Včera, když již slunce umíralo
- XVIII. Za oborou v lese nočním
- XIX. Pro Marii svou se vzdálil světa,
- XX. Kroků pět – (pět písmen i v „Marie“!)
- XXI. Nad hrobem tím lípa kmetná stojí,
- XXII. Marje – zvon bez srdce – zvon bez zvuku,
- XXIII. Marje – kdybych básníkem byl,
- XXIV. Od světa se odlučuje,
- XXV. Na výsluní mezi lesy
- XXVI. Marje – proč ty lesy v našich horách –
- XXVII. Marje – hory zrodily se
- XXVIII. Marje – já jsem hříšník velký,
- XXIX. Marje, ty jsi velmi shovívavá –
- XXX. Uplynulo léto slzné,
- XXXI. Podivná je člověk bytost,
- XXXII. Milko! ptáš se, jaký pohřeb
- XXXIII. Na hrob kvítka sázet vonná, –
- XXXIV. Svatby jaké budem slavit? –
- XXXV. Mnohý v tomto světě truchlí,
- XXXVI. Láska k vlasti, láska k dívce, –
- XXXVII. Divno věru, že i vlasti moji
- XXXVIII. Marje – včera vznášejíc se bouře
- XXXIX. Hučí voda skalinami,
- XXXX. Marje – duha v svátečním svém šatu