XXXIII. Na hrob kvítka sázet vonná, –

František Karel Drahoňovský

XXXIII.
Na hrob kvítka sázet vonná, –
Na hrob kvítka sázet vonná, –
slova v mramor měl bych vrýti? – Kvítí zvadne, – z mramoru však často samosláva svítí! –
Bolem zemřít u noh hrobu všecek oděn ve šat černý? – I v tom skrovno lásky! – Tohoť dovedl i pes již věrný! – Muži sluší snášet bolu; – srdci zmírat, – neumříti! – Ve dne tíži hrobu lehčit, v noci u ní budu bdíti! 37