XXXVII. Divno věru, že i vlasti moji

František Karel Drahoňovský

XXXVII.
Divno věru, že i vlasti moji
Divno věru, že i vlasti moji
vzdoru hora za horou se staví? V krevném potu lezou ku vrcholu dávné slávy národcové praví!
Však, již plesej, synu matky české! – U nás láska k vlasti postačuje, aby zaplavila úžlabíčka, v nichžto cizota se ušklebuje! Láskou cizotu si odcizíme, lásce v ústrety pak půjde láska, – s ní se doplavíme svého cíle, – hory jedna spojí růžná páska! 41