HROB V PRALESE.
Mou ženu v pralese mi pochovali,
kde mladá haluz praská pod vývratí,
kde paprslek se slunce na vždy tratí,
tam mladou ženu mou mi pochovali.
Má mladá žena v zimném hrobě dřímá,
kde nad osykou sklanou vítr kvílí
a hlava moje div mi nesešílí;
mně puká srdce, ale ona dřímá.
Jen ještě jednou přitisknout tě k srdci
a zulíbat ty věrné oči zvolna,
jen ještě dít, jak ztráta tvá mi bolna
a vyplakat si duši na tvém srdci!
Vrcholy stromů zaburácel vichr
a zahnal zpět mne zas v tu lidskou bídu,
má drahá žena dřímá ale v klidu;
jí v chladný hrob již neburácí vichr.
17