POMNÍK INDIANŮV.

Josef Václav Sládek

Vykopal mu hrob vedle jezera; jenom dvé divokých očí svítí do šera. Do hrobu mu dal skrvavený mlat, aby věděl, kdo ho zabil, že už také pad’. Nade hrobem mu oheň rozdělán: ať posvítí cestou sobě v duchů mhlavý stan. S klády ale vrah sval se do řeky, tmou lákejte bludičky ho s cesty na věky. Na hrob, bratře, dám borový ti kmen, aby běloch nezhanobil zejtra už tvůj sen. A když dotkne přec sekera se jej, ruku tu po první ráně vývrať pochovej. A kdo rozdělá doma ohně si, z uhlů žhavých ať mu ruďoch děti poděsí. A kdo v stežeň jej k lodi uchopí, v tiché noci, vše když dřímá, loď ať potopí. A kdo urobí mrtvému z něj stan, ať mu ani v hrobě nedá pokoj Indian.

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

197. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 115. Ajhle jak se vrah ten na tě vzteká, (František Sušil)
  2. 570. Tu stál kýsi zastobohovanec, (Jan Kollár)
  3. bouhar (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Jsouť srdce velká to, jež bolem světa (Adolf Heyduk)
  5. 24. Řeka Morava. (František Sušil)
  6. Memento mori! (Jaroslav Martinec)
  7. Nepohnutě. (Adolf Heyduk)
  8. 281. Kdo ctí národ, všeho si rád všímá, (Jan Kollár)
  9. 36. Stromovka – v ní Výstaviště! (Josef Kuchař)
  10. Soud. (Jaroslav Vrchlický)