NEUMĚL BYCH ZAPOMENOUT.

Josef Václav Sládek

Táhnou mraky ku západu, kývají mi nad horami a já hlavu v dlaně kladu – „Pojď zas hochu, pojď zas s námi, tam bys mohl zapomenout.“ Táhly mraky a já s nimi přes hory a moře dálné, letem cestu značily mi mraky kalné – zraky kalné, neuměl jsem zapomenout. Krásno tam za oceanem, srdce volná, šíje tuhy, každý svým, jen bůh všech pánem, krásné jsou ty volné luhy těm, kdo umí zapomenout. Stál jsem moře na pokraji, díval jsem se přes vod pláni. „A kdy byl bych zde jak v ráji“ – přece jsem tam neměl stání, neuměl jsem zapomenout. Táhněte si ku západu, mraky, lidé, tažní ptáci, všech těch vašich u pokladů naši bídu, naši práci neuměl bych zapomenout.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

560. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  2. KOUZLO SAMOTY. (Karel Červinka)
  3. V sladké touze. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  5. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  6. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  7. DALEKÝ KRAJ. (František Taufer)
  8. ADAGIO. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Prosba. (Augustin Eugen Mužík)
  10. DOMOV SRDCE. (Antonín Klášterský)