Ty na obraze usmívavé dítě(J5f)
s tou růžnou tváří jasně modrým okem(J5f)
jak často rok již proměnil se s rokem(J5f)
než zraky moje opět všimly si tě(J5f)
Ty dítě mé jak jsme se rozloučili(J5f)
a po letech jak zas se shledáváme(J5f)
ty usmíváš se ještě vždy to samé(J5f)
však oči mé se pláči naučily(J5f)
A srdce bolí vzpomenu li na to(J5f)
jak tisk jsem rty k té desce skleněné(J5m)
a nyní chvíle tato(J3f)
O chladím jen své čelo zžízněné(J5m)
Můj příteli již nejsem čím jsem býval(J5f)
již děckem ne co bratrem tebe zvalo(J5f)
po tobě hravé ručky rozpínalo(J5f)
již zvadly sny jež s tebou kdy jsem sníval(J5f)
a líto mi těch mladých děckých let(J5m)
a líto mi že v světě žádný květ(J5m)
jejž neoderval života by příval(J5f)
Já sestárnul viď malý příteli(J5m)
a divíš se že to tvůj kamarád(J5m)
Však ze srdce ti odpouštím to rád(J5m)
vždyť jiní také pozapomněli(J5m)
co živi jsou a tys jen obraz kusý(J5f)
Leč přec li jich a tebe vzpomenu si(J5f)
tu div že bol mi srdce nedělí(J5m)
Jich mužem dost že být mi možno není(J5f)
jenž bez bolu by nes to zapomnění(J5f)
a tebe zas že časů poletem(J5m)
mi nelze myslí ostat dítětem(J5m)
Proč budí člověk z krásného se snění(J5f)
proč z temnoty jež jemu světlem září(J5f)
v ten zásvit náš kde teprv znát co tmění(J5f)
a tělo musí oslábnout li v stáří(J5f)
proč duši aspoň nelze uchovat(J5m)
tak věčně mladou dětinnou a svěží(J5f)
A to když bylo člověku dát s těží(J5f)
proč neumírá dokud ještě mlád(J5m)
než na sny luzné sněhu napadne(J5m)
než bujná mysl v ledy uchladne(J5m)
Proč člověk déle ohně duše žije(J5f)
a s poslední spíš jiskrou nezmírá(J5m)
jež vypryskne těch temnot do čira(J5m)
to života prostého poesie(J5f)
Či náhradou života tisícletí(J5f)
v němž rychleji už srdce nezabije(J5f)
za jednu myšlenku jež mozkem letí(J5f)
za jeden sen v nějž prach nám nezasáhá(J5f)
za pocit jen nezpytvaného blaha(J5f)
za jeden úsměv jednu slzu dětí(J5f)
Nač popele když jiskra v něm dohárá(J5f)
či život životem když duše stará(J5f)
Však marně marně všechno všechno hyne(J5f)
a vše ač rád by člověk uchoval(J5m)
než čeho zví je vše i srdce jiné(J5f)
Můj příteli já mnoho pochoval(J5m)
a zbylo mi jen trpké vzpomínání(J5f)
toho co bylo a co nyní je(J5m)
a loďka li se plavci rozbije(J5m)
kdo zazlí mu že hyne u zoufání(J5f)
Slyš dítě mé já strpěl velmi mnoho(J5f)
než stala se čím teď je duše moje(J5f)
leč neviň jako jiní mne jen z toho(J5f)
vždyť také já se nerad spouštěl ráje(J5f)
vždyť každý nerad ve propast se kácí(J5f)
když ale hvězda po hvězdě se ztrácí(J5f)
a mraky jdou kdo diví se že tma je(J5f)
Mé hvězdy shasly mou i jiných prací(J5f)
Šel v svět jsem hledat co mi odlákal(J5m)
přes dálné moře loďka moje hnána(J5f)
do vln jsem hleděl z večera do rána(J5f)
leč ptej se plavce třeba vyplakal(J5m)
si oči marnou touhou ze dne ke dnu(J5f)
zda za tisíc těch perel voda slaná(J5f)
mu vydá stonulou tam perlu jednu(J5f)
A ptej se toho kdo se v poušť uchýlil(J5f)
zda vše nerovnal k svému životu(J5m)
a neviděl jen samou pustotu(J5m)
třeba mu jiní děli Tys se mýlil(J5f)
A ptej se mne zdaž leta mi a míle(J5f)
vrátily to co jedna vzala chvíle(J5f)
A ptej se mne proč co mi ještě zbývá(J5f)
té choré duši nepostačí k míru(J5f)
Kde jedna hvězda do noci se dívá(J5f)
tam víc jen kolem vidět ve tmu čiru(J5f)
A mé kol duše příteli je temně(J5f)
a děsí mne že temněj ještě bude(J5f)
Co říkáš tomu Usmíváš se jemně(J5f)
Nuž směj se směj já hledím noc je všude(J5f)
a hlava klesá v závratném tom víru(J5f)