OTCI
I.
I.
Jak dělníka do žití vinohradu
tě poslal Pán; – tys poctivě a tich
svou práci konal, za dnů slunečných
i v nečasu, od jitra do západu.
Oddechu nedbal’s v úpalu, ni chladu
a večer po hodinách klopotných
u zářivého krbu vedle svých
jsi jed’ svůj denní chléb. – Tak věk tvůj řadu
svých skončil dnů. – A v svatvečerním tichu,
zvon soumrakem když k odpočinku zval,
tys šel. – A jistě k Pánu bez ostychu
jsi vstoupil, opět mlčky: – s dlaní skvěla
se práce – poctivost s mužného čela
ti zářivě. – A On tvou mzdu ti dal.
87
II.
II.
Probouzí se jaro,
vzduch je vlah a čist,
na tvém hrobě klíčí
první travný list.
Nad tvým hrobem zpívá
vesele si pták,
jak by věčně jaro
muselo být tak.
Ale dnes co kvete,
odkvést musí zas
a na každé srdce
dechne smrti mráz.
Ztichne vše, co plesá; –
bez bázně a změn
ty, už nesmrtelný,
spíš svůj věčný sen.
88