OTCI

Josef Václav Sládek

OTCI
I. I.
Jak dělníka do žití vinohradu tě poslal Pán; – tys poctivě a tich svou práci konal, za dnů slunečných i v nečasu, od jitra do západu. Oddechu nedbal’s v úpalu, ni chladu a večer po hodinách klopotných u zářivého krbu vedle svých jsi jed’ svůj denní chléb. – Tak věk tvůj řadu
svých skončil dnů. – A v svatvečerním tichu, zvon soumrakem když k odpočinku zval, tys šel. – A jistě k Pánu bez ostychu jsi vstoupil, opět mlčky: – s dlaní skvěla se práce – poctivost s mužného čela ti zářivě. – A On tvou mzdu ti dal. 87
II. II.
Probouzí se jaro, vzduch je vlah a čist, na tvém hrobě klíčí první travný list.
Nad tvým hrobem zpívá vesele si pták, jak by věčně jaro muselo být tak. Ale dnes co kvete, odkvést musí zas a na každé srdce dechne smrti mráz. Ztichne vše, co plesá; – bez bázně a změn ty, už nesmrtelný, spíš svůj věčný sen. 88