ZPĚVÁK MLUVÍ.

Josef Václav Sládek

ZPĚVÁK MLUVÍ.
Co jsem nazpíval se vám už, dívky zlaté! a teď ptá se zpěvák, co mu za to dáte? Ta na grošík bílý, druhá na kytičku, jiná rozmýšlí se snad i na hubičku! Bývávalo, bylo před mnohými jary! – ale teď je zpěvák ošklivý a starý. Grošík, bílý grošík složte u chuďasů, zpěvák má dost stříbra na svém bílém vlasu. 29 Za písničku jednu, která hocha máte, dejte mu svá líčka zlíbat tisíckráte. Ale zpěvákovi, sad až jarem zkvete, hoďte na hrob růži, – která vzpomenete! 30