POD ŽITÍ PRAPOREM.

Josef Václav Sládek

POD ŽITÍ PRAPOREM.
Pod žití praporem jsem pevně stál, jak stepní vichr v tvář mi dul a vál, a mnohá slza vytryskla mi z oka a mnohý ston se vydral prsou ze hluboka. A poutník stepí uslyšel můj vzdech, však co jsem trpěl, nikdo nevyslech’, jak tisk jsem k srdci tlukoucímu páž... – A zbaběle jsem neopustil stráž. A zbaběle můj nikdy nezněl kvil – Že stesknul jsem? – já též jen člověk byl! však přes dnů trýzeň, závěje i znoj jsem k sobě děl: „Když tedy boj, tak boj!“ A žerď až padne z ruky zlomená a půjde kolem noha znavená, ať řekne: „Dál! v dnů boj a znoj a chlad, – zde také člověk bojoval, až pad’.“ – 128