ŽENCI.

Josef Václav Sládek

ŽENCI.
Jdou ženci s pole k domovu a šednou role a lada, měsíčný srpek stříbrný za tmavé lesiny padá. Tam dole od luk vane chlad do horkých, znavených tváří, po hvězdě hvězda vychází, ode vsi světélka září. Jdou ženci, každý k domovu a s žatých polí to dýše, jak po bolestech rodička když nejprv usnula tiše. 46