JSME PŘEC JEN BRATŘI.

Josef Václav Sládek

JSME PŘEC JEN BRATŘI. Sl. Marii Jesenské.
Jsme přec jen bratři, nad tu cizotu, jež jednoho nás od druhého dělí; všech srdcí nasloucháme tlukotu, byť nastokrát jen své jsme slyšet chtěli. Jsme přec jen bratři, lidé, zvěř i strom, vše, co jen na té zemi živo s námi, a stokrát osiřelí v světě tom, byť bychom chtěli, nemůžem být sami. Ať srdečně si děcko zaplesá, ať v tichém štěstí ruka ruku tiskne, květ rozpuká, pták jásá v nebesa, vždy odleskem to v něčím oku blyskne. Své každý sám si musí vytrpět a přec v tom žití plném beznadějebeznaděje, kde vzkřikne člověk, zvěř, v prach šlapán květ, vždy něčím srdcem kdes to pozachvěje. 152