V SAMOTĚ.

Josef Václav Sládek

V SAMOTĚ.
Tak mne lidé opouštějí – jak už málo kdy tak znějí milé kroky o můj práh! Jaká rada! – tak jsme sami jen se svými vidinami – a zas jenom lidmi... v snách! Nevymknou se, byť i chtěli, byť i všichni zapomněli na mou radost, na můj žal; a ti ze všech nejvíc milí, kteří nejsou již, a byli, klepou vždy – a řeknu: Dál! 104 Tváří nevlídných a hrdých, rukou chladných, srdcí tvrdých, jak jich málo vzpomínám! Jenom jako plaché stíny kmitnou se mi do tišiny – odpouštím, a dál jdu sám. A tak není chvíle teskné – ani se mi neposteskne, kdys že jinak bývalo. Lidské zlo už doranilo, a co nejlepší v kom bylo, na vždy se mnou zůstalo! 105