LAŇ.

Josef Václav Sládek

LAŇ.
Do mýtě z houští vystoupila laň, já namířil k ní smrtonosnou zbraň. Tak bojácně se rozhlížela kol; nikde se nehnul ani trávy stvol. Tak světlý, krotký, milý byl ten zrak, jak hlavu nyní obrátila v znak. Teď teprv do kručinek, do doušek přiskočil za ní její koloušek. A ona, větříc, kolem hledí zas; pak jak by řekla: „Jen se klidně pas.“ On plouhal se tím travným rozkvětem... To také byla matka s dítětem! A ten byl vrah, kdo teď by stisknul spoušť. Laň pásla se, já tiše zašel v houšť. 156