LUHY, LUHY ZELENÉ.

Josef Václav Sládek

LUHY, LUHY ZELENÉ.
Luhy, luhy zelené, hory, hory vzdálené; – co jste mi to udělaly, vy mé oči milené! Jak to slunko spanily ráno jste mi svítily; vždyť jsem já vám neříkala, abyste mne budily! Napřed jste se usmály, potom srdce sžehaly, pak, – čím jsem vám ublížila? – zapadly mi do dáli. 25 Dál než hory v dálavě, dál než slunko v mrákavě: a mně v očích nechaly jste slz jak rosy na trávě. Luhy, luhy zelené, hory, hory vzdálené; – jak jste na mne zapomněly, vy mé oči milené! 26