*** Vracím se k vám, rodná pole,

Josef Václav Sládek

***
Vracím se k vám, rodná pole,
Vracím se k vám, rodná pole,
písní svou vždy zas a znovu, jak to horské přes vrchole táhne peruť skřivanovu.
Únavná k vám cesta byla cizím světem z bludné pouti, křídla má se opozdila, sotva moh’ jsem dolétnouti. Ne už bujné nad osení, vracím se k vám na strniska; jarní píseň už to není, stlumeně jen zvučí, stýská. [5] Vaše meze, chrástky, skalky, co těch upomínek mají! všechny jsou, jen jako z dálky zvony k vám když doznívají. Přec jen v podzimkovém chladnu, – srdce teskné, peruť chromá, – i když do brázd vašich padnu, u vás jen jsem doma, doma! Na Zbiroze,1908.
6