ŠTĚP.

Josef Václav Sládek

ŠTĚP.
Své vše když rozdal jsi, stisk ruky vřelý ti dostač; o almužny bezcenné všech druhých nestůj, tak jen hozené, a nedbej, byť i zcela zapomněli. U vánočního krbu, jak se dělí kruh šťastných o ovoce zlacené, kdo rodného si štěpu vzpomene, jenž v metelici stojí osamělý? Přec buď jak on a v každý žití mžik, ať pták v tvém listí hnízdo staví, ať jen přelétne, ať chodec nepozdraví za stín tvůj! – StůjStůj, kam Velký zahradník tě vsadil, jarem zkvétej, létem chlaď a na podzim svůj plod nes nečervavý. 129