III. RANNÍ NÁVŠTĚVA.

Josef Václav Sládek

III.
RANNÍ NÁVŠTĚVA.

Kdo tak potmě už jde k nám, když já oči otvírám? Dvéře samy vrzly zticha, někdo do tváře mi dýchá. Ah, náš Plocku, to jsi ty, z venku celý rositý! to se může zle ti vésti, že máš tlapy na pelesti. Ale myslí, příteli, že jsem v teplé posteli, co ty venku v sněhu, mrazu chránil jsi nás od úrazu. Dej jen tu svou hlavu blíž – mám tě rád, – a ty to víš! Ano, s tebou o snídaní rozdělím se za hlídání. 55