NA BOURANICI.

Josef Václav Sládek

NA BOURANICI.
Sníh napad; mrzne do kosti a za ranního soumraku na bouranici rozryté se choulí tlupa chudáků. Ti zabaleni vlňáky a ti jen v lehkém kabátu a spolu jako vrabců houf na zimomřivém akátu. A přešlapují, dýchají si za nehty a na ruce a hledí, zrovna o život jak jiní buší v opuce. 138 Z nich nezávidí nikomu; však je to zrovna ku pláči, tak chtít a chtít a mozolit se nesmět těmi krumpáči! Pan polír přišel, rukou máv, a jdou: – už zas je po práci! Dlaň nemohli si zkrvavit, a tak jim srdce krvácí. 139