TICHÉ POLE.

Josef Václav Sládek

TICHÉ POLE.
Na vrchu se vížka bělá, božího tam u kostela, ohrazené, pod tou věží malé tiché pole leží. Malé, tiché, smutné pole, každé zrno samo dole, a tak hluboko se sází, že už žádné nevychází. Jeden je tam sází v tichu, každé zrno v jednu líchu; se zrnem když přicházejí s věže smutně zvony znějí. Celý rok se tady seje, do trávy a do závěje; co kam padne, to tam padne, – dál už není práce žádné. 41 Jedna lícha spráhlá, k jiné drahocenná rosa line, na některé kvítko prosté, na jiných jen plevel roste. Malé, tiché, smutné pole – všem tak tvrdě spí se dole: radost, žalost, ústrk, pýcha, všechno už tam leží zticha. Rád, či nerad, do tmy dolů musí každý; tam spí spolu. Všem ať světlo Tvé tam září, toho pole Hospodáři! 42