MUSÍ!

Josef Václav Sládek

MUSÍ!
Kdež! – u nás se nemazlíme, na to není kdy; srdci někdy povolíme, ale statku vždy! Milé děvče? – Statek volí! a je konec hned; – jestli při tom srdce bolí, musí přebolet. Děti rostou, řada proutků; – pro svůj denní chléb musí z domácného koutku až na rodný štěp. 66 Práce? – naše živobytí! náš nám rodí klas; stluče-li ho krupobití, stesknem, ořem zas. Smrt? – k žni příští musí ruka pod zem zrno sít; oči vlhnou, srdce puká, statek musí žít. 67