ZVONY.

Josef Václav Sládek

ZVONY.
Zvony, naše zvony, jak tak slavně zníte, přes luhy a lány když se rozzvučíte! Kovovými hlasy, pospolu a samy: – jak to naše srdce v jedno zvučí s vámi! Vesele když k nebi slyšíme vás zněti, všechna naše radost s vámi vzhůru letí. 39 A když zazní hranou vaše hudba lkavá, všechno naše hoře v ní se vyplakává. A když dozníváte s věže naší vísky, nepoznaný světem Bůh je nám tak blízký. 40