CO DĚLAT –

CO DĚLAT –
Co dělat! – vše a jak to nese den, co prvním jitrem východ zabarven a přes prah vyjdem polou ve spánku, až opět do večerních červánků. – Ještě je vlhký rosou lán a luh, už zapřaháme si svůj dobrý pluh, své pole zořem a jak začnem set už v rupot bran slyšíme kosu znět. Osení vytahuje, metá v klas, obilí žloutne, chrustí, má svůj čas, a žnem. – Co všechna klopota a tížtíž, když sepnem řebřiny a jedem již! A jak ta hojná úroda je kol, poslední snop odvezen do stodol, kde do podzimku žentour zní a cep a na rok do syta zas máme chléb. 37 Leč všechna práce zničí-li se dnem, klas do jednoho zatlučen byl v zem – na čele chmuru, ale bez stesku, vše zaoráme aspoň na směsku. A vše-li marno bylo v potu dne, když večernice šerem zasvitne a ticho lehne do polí a lad... co dělat! – dotrpět a též jít spat. 38