VŠEDNÍ BALLADA.

Josef Václav Sládek

Pro to jedněch očí lhaní, dítě mé, přišlo’s mi tak z nenadání, dítě mé! Bledá jsou tvá líčka malá, dítě mé; – však jsem já se naplakala, dítě mé. Zapomněla jsem už všeho, dítě mé: že’s jen mělo oči jeho, dítě mé! Před lidmi se nezastydím, dítě mé, oči ty však nenávidím, dítě mé! Ale to jsou řeči liché, dítě mé – tvé už jsou tak hodné, tiché, dítě mé. A ty vlásky tvář ti zlatí, dítě mé, že ji musím zulíbati, dítě mé. Přec jen škoda, – že se na ní, dítě mé, nedočekám pousmání, dítě mé! Už se stalo! – můj andílku, dítě mé, – pojď, dám si tě na postýlku, dítě mé. Vzpomínáš mi na hrdlici, dítě mé, na krčku pruh černající – dítě mé! Děsíš mne tou černou prouhou, dítě mé! Pojď, dám košilku ti dlouhou, dítě mé.

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

82. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U KOLÉBKY. (Alois Škampa)
  2. U kolíbky. (František Dobromysl Trnka)
  3. Žena kananejská. (František Leubner)
  4. 34. Kolébavka máteře. (František Sušil)
  5. Ukolébavka. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Matka u kolébky. (František Alexandr Rokos)
  7. Sen a probuzení. (Josef Václav Frič)
  8. ROZTOUŽENÍ V PODJAŘÍ. (Karel Červinka)
  9. Labuť a dítě. (Václav Svatopluk Štulc)
  10. Ve chvíli bolesti. (Augustin Eugen Mužík)