LABUTĚ.

Josef Václav Sládek

Labutě bílé po jezeru plynou, perly, jež přes modrý se atlas šinou, obláčky sněžné nebes klenbou sinou, – labutě bílé. Na dálné hory, slunce sklonem vzňaté, zářivé pruhy k zemi, s nebem spjaté, se mihotají, – harfy struny zlaté. Teď slunce zašlo; po večerním vánku labutě bílé, nadchlé od červánků, do zamhavených sítin plují k spánku. Po vodní pláni, jak se rozechvívá, ševelem vlnek harmonie snivá jak ze hlubin a opět s výše splývá. Hvězdami zdobí obloha se mléčná. Duše se noří v souzvuk nekonečna; myšlénky plují k spánku v útiš věčna, – labutě bílé.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

113. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. „Jehož Jsi, Panno, porodila!“ (Xaver Dvořák)
  2. VODNÍ VÁŽKA (Alfons Breska)
  3. Jasné, žárné odpoledne: ( H. Uden)
  4. Světlušce. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Anděl života. (Jaroslav Vrchlický)
  6. CHVILKA SNĚNÍ. (Bohdan Kaminský)
  7. Vážky. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Západ na jezeře Bodamském. (Antonín Klášterský)
  9. ČERVENEC (František Odvalil)
  10. XI. Hymna Apollinovi. (Jaroslav Vrchlický)