TVŮJ OBRAZ.

Josef Václav Sládek

Ten obraz tvůj tak němo shlíží tam v pološeru v postel mou, co noc se po něm zrak můj plíží, než mdlá mi víčka spánek stíží, co noc to bílé čelo tmou se ke mně níží. Co den jsem k tobě ruce spínal, když z lože jsem se zved, a den když v síni uhasínal, já modlit jsem se započínal: mne děsil ten tvůj hled, – já modlitbu jsem skončit nedoved. Však temnem zrak tvůj pozírá zas blíže v oko sdřímající, vždy blíž a blíž, až umírá i výčitka v té drahé líci; a ve snu snad že poznovu mých myšlenek zas vedeš osnovu a stíráš slzu na brvách se chvící.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

178. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  2. VEČER A DUŠE (Otokar Fischer)
  3. Modlitba. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  4. V noci při práci. (Boleslav L. Černý)
  5. TOBĚ, KTERÁ VÍŠ. (Antonín Klášterský)
  6. LETNÍ VEČER. (Louis Křikava)
  7. Zimní melancholie. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. IX. Mám Ti to sladké tajemství (Vítězslav Hálek)
  9. Resurrectio. (Jan Červenka)
  10. MODERNÍ BÁSNÍCI... (Otakar Auředníček)