Sfinx.

Josef Václav Sládek

Na poušti večerem rudého za soumraku vrávoral poutník písku žhoucím žárem, hlad myšlénky rval srdce jeho spárem a žízeň touhy hořela mu v zraku. Tak podoben jsa vychrtlému ptáku, jenž dlouho s bouří zápasil a zmarem skles’ k nohám sfingy kdes při chrámu starém, jak pták ten zmámen klesá u majáku. A vzkřik’: Té trosce zde po vlnobití, ty němá stvůro, pověz, co je žití?!“ Sfinx němá jest a jenom poušť se chvěla. A z rána, ucho kloně v sfingy ústa, tu ležel mrtev; – poušť je němá, pustá, – však sfinx mu tajemství své pověděla.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

771. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. UTIŠENÁ KRAJINA (Antonín Sova)
  2. Na podobiznu básníka s dítětem. (Augustin Eugen Mužík)
  3. PTÁK SAMOTÁŘ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PŘI ZVUKU FUJARY. (Adolf Heyduk)
  5. Notturno o mrtvém kraji. (Julius Alois Koráb)
  6. DVĚ NÁRODNÍ PÍSNĚ PORTUGALSKÉ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  8. Noc už prchá – u sítiny (Adolf Heyduk)
  9. SRDCE. (Emanuel Čenkov)
  10. Na vysoké skále... (Růžena Jesenská)