Když jsme prvně sami byli.

Josef Václav Sládek

Když jsme prvně sami byli, bylo to jak sen: jaro snilo, nebe snilo – a já celý den. V noci jsem si vzpomínala na pěšinku jen, tam, kde kvetly modré zvonky, fialky a rmen. Na pěšinku, kde jsi stanul, čet’ v tom zraku mém, kde jsi řekl: „Budeš moje?“ a já řekla: „Jsem!“ Kde jsi pravil: „Bůh ti žehnej na každé z tvých cest!“ a já jen ty modré zvonky viděla jsem kvést. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

124. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  2. MODRÁ KVĚTINA. (Zikmund Winter)
  3. I. V pšeničném poli modraly se chrpy – (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Víc nevrátím se již... (Karel Babánek)
  5. RANNÍ ZPĚV (Antonín Sova)
  6. Idylka. (Antonín Klášterský)
  7. V mé duši tisíc skřivánků. (Josef Václav Sládek)
  8. Černá hodinka. (Josef Kuchař)
  9. HRST KVĚTŮ. (Vladimír Frída)
  10. KDYŽ PÍSEŇ MÍRU ZAZNÍ... (Josef Rosenzweig-Moir)