Idylka.

Antonín Klášterský

Šli milenci spolu a bylo to ráno a bylo to v čase, kdy květem vše stláno, ať kráčeli lesem, ať kráčeli polem, vše plálo a smálo se kolem. Jim skřivánci vysoko v nebesích pěli, však v srdci jim echem zněl nápěv ten celý, a u nohou květy jim vábilo světlo, však v srdci jich právě tak kvetlo. A obloha nad nimi modrá se pnula, a pole se vlnila větrem a dmula, jim prsa se šířila ve vzduchu sytém, to štěstím a blaženým citem. On vroucně ji přivinul, zlíbal jí čelo, a ústa a líce, až mákem se rdělo, a jak se tak drželi, objali spolu, jak svlačec když vine se k stvolu. Ten zardělý svlačec je ku klasu spjatý, s ním roste a žije a dýchá den zlatý, a uzrálý klas ten a květ plný rosy pak srpem se najednou skosí!

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

36. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Povídka svlačce. (Antonín Klášterský)
  2. X. Zardělé vstalo slunce, (Karel Babánek)
  3. LÉTO. (Alois Škampa)
  4. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V KVĚTNOVÉM RÁNU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  7. Vřes. (Antonín Klášterský)
  8. VLČÍ MÁKY (Alfons Breska)
  9. CESTOU. (Antonín Klášterský)
  10. Ó, NAKLOŇ JIŽ SVÁ ÚSTA... (Antonín Klášterský)