V KVĚTNOVÉM RÁNU.

Adolf Bohuslav Dostal

Slunce vycházelo, nad krajem se chvělo, kudy v tichých polích sám jsem zvolna šel, místy na mezi se květy zabělelo, v pavučinách v trávě rosy třpyt se skvěl. Páry lehounké se třásly nad lukami, v tichu nesmírném se země modlila, jaro probuzené znělo vzpomínkami, a má hruď se jimi všecka zalila. Zabouřilo mládí v krvi mojí náhle, píseň radostná mi v duši plakala, rozepjal jsem náruč v touze neobsáhlé po ženě, jež na mne v dáli čekala. Rozeběhl jsem se, všecko hřálo ve mně, mladost má to ráno pila jásavě, zvonilo to ve mně, voněla mi země, slunce vycházelo v rudé záplavě.

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

156. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. FANTASIE. (Antonín Klášterský)
  2. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  3. ELEGICKÉ CHVILKY. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Sonet v jarním jitru. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. Zvony a skřivani. (Jaroslav Vrchlický)
  6. KDYŽ JARO ZPÍVALO. (František Kvapil)
  7. Rád sevřené mám, krátké sloky (Antonín Sova)
  8. VLČÍ MÁKY (Alfons Breska)
  9. Co praví květiny. (Antonín Klášterský)
  10. Pohádka z mládí. (Antonín Sova)