Co praví květiny.

Antonín Klášterský

Hovoří ke mně a květem(X4f) květiny třeba jsou my(D3a) pra mi Tr odkým hnětem(X4f) zasyp jen květy svou zemi(D3a) Rodnou svou du vše co v ní chá(X4f) s úsměvem slzou i vráskou(D3a) jako my chej k ní zticha(X4f) sladkou a hlubokou láskou(D3a) Aby byl sil lu kdo ztrá(X4f) jak kvě dech ho(D3a) aby se vrátil pookřáv k práci(X4f) k životu shonu a boji(D3a) Rozvanou try mno ty květy(X4f) bouře je pome mno(D3a) po květech z kterých dech pi rety(X4f) lidská jde lhostej noha(D3a) Duše tvá květina nepřestaň kvésti(X4f) kdos přec se zamys nad (D3a) a v tom dost je slávy a štěs(X4f) Nechtěj nic ce a zvadni(D3a)

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

82. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Povídka svlačce. (Antonín Klášterský)
  2. V KVĚTNOVÉM RÁNU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. Kde jsou ty růže... (Růžena Jesenská)
  4. Rád sevřené mám, krátké sloky (Antonín Sova)
  5. V polích v červenci. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Ranní píseň. (Adolf Heyduk)
  8. VLČÍ MÁKY (Alfons Breska)
  9. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  10. Boží muka. (Xaver Dvořák)