Co praví květiny.

Antonín Klášterský

Co praví květiny.
Hovoří ke mně vůní a květem květiny, třeba jsou němy, praví mi: Trpí odvěkým hnětem, zasyp jen květy svou zemi! Rodnou svou půdu, vše, co v ní dýchá s úsměvem, slzou i vráskou, jako my vůní, dýchej k ní zticha sladkou a hlubokou láskou. Aby byl silný, sílu kdo ztrácí, cítěcítě, jak květů dech hojí, aby se vrátil, pookřáv, k práci, k životu, shonu a boji! Rozvanou větry mnohé ty květy, bouře je poláme mnohá, po květech, z kterých dech pijí rety, lidská jde lhostejně noha! 95 Duše tvá, květina, nepřestaň kvésti, kdos přec se zamyslí nad ní, a v tom už dost je slávy a štěstí! nechtějNechtěj nic více a zvadni! 96