Z lesa k polím.

Antonín Klášterský

Z lesa k polím.
V lese leží chlad a stíny, v polích leží žár, v lese klid až do hlubiny, v polích žití svár. V ruce květ a v duši nesa hudbu, mír a sen, vyjdu z vlhkých stínů lesa k zlatým polím ven. A když slyším zvonit kosy a tam z dálky hřmít, jakoby to vzdunět kdosi nechal z kovu štít; Aa když vidím bílé voly v roji černých much, a lid s jařmem práce v poli žhavý dýchat vzduch; 105 Aa když cítím, že v té zpráhlé hroudě pot se lil: je mi, jak bych měl se náhle stydět, že jsem snil... 106