V pohodě jara.

Antonín Klášterský

V pohodě jara.
V pohodě jara, jitro když svítí, za tichých větrů vanutí nad polem bílý obláček zříti vznášet se k nebes klenutí. Jako kouř bílý kadidla jemně nebo jak mlhy bílý tyl práší se, zdvihá nad hroudy země nesený větrem plodný pyl. S květnaté meze rolník se dívá zbožně a s klidem posvátným, jak ten pyl s pole na pole splývá za větrem tichým jako dým... Nad knihou sedím, nad knihou dějů, lidského ducha stíhám let, nad jeho vzmachem velkým se chvěju, pod nímž se otřás’ celý svět. 133 Žehnám těm větrům, které v svém dutí myšlének nových zárody přenesly k žití nového hnutí přes kraje, země, národy! 134