Cestou z jara.

Cestou z jara.
Jen dvakrát v žití jaro procítíš: vonící hlínu, proudu bystrý šum, pučící stromy, teplých větrů tah, jásavou píseň, květ, jenž padá z dum. Tu celou velkou radosť života a procitnutí, víry, souladu, tu jara duši teplou, hlubokou a její mluvu, její náladu. To prvně jako dítě v jarní den, jež vyběhlo si samo v čerstvý luh, a do oblak se dívá, zpívajíc, a bledým rtíkem loká bystrý vzduch. A po druhé, když cítíš, jaro sám že neseš ve své duše hluboku, a pod korunou lesních stromů jdeš, a někdo drahý jde ti po boku. 9 Jen tenkrát, tenkrát, do dna šťasten sám a volný jako ptáče po lese, ty chápeš vše, co láskou, kterou máš, kolkolem tebe všude děje se. A pravda-li, že nejkrásněji žil, kdo cítil nejvíc, ať to ples neb tíž, jsi vskutku šťasten v každé chvíli té, neb dvojím srdcem všecko procítíš. 10