Venkovský farář.

Antonín Klášterský

Venkovský farář.
Měl bílou hlavu, jak když jabloň vzkvétá, a pamatoval mnohá těžká léta, ta léta, sníh kdy ležel v českém poli – nač vzpomínat? vždyťVždyť ještě dnes to bolí! Vždy věrný lidu, neúmorný v práci, zřel v stáří, jak se teplejší čas vrací, jak luh zas kvete – třeba chudým květem, a jak snad jednou lépe bude dětem. Pak o vzkříšení, kdy zas pučí sněti, tak neslyšel ho ještě nikdo pěti, tak nadšeně, tak slavně, v mladé síle, když zapěl v chrámě: Vstalť jest této chvíle! 128