Venkovský farář.

Antonín Klášterský

Měl bílou hlavu, jak když jabloň vzkvétá, a pamatoval mnohá těžká léta, ta léta, sníh kdy ležel v českém poli – nač vzpomínat? Vždyť ještě dnes to bolí! Vždy věrný lidu, neúmorný v práci, zřel v stáří, jak se teplejší čas vrací, jak luh zas kvete – třeba chudým květem, a jak snad jednou lépe bude dětem. Pak o vzkříšení, kdy zas pučí sněti, tak neslyšel ho ještě nikdo pěti, tak nadšeně, tak slavně, v mladé síle, když zapěl v chrámě: Vstalť jest této chvíle!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

356. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  2. IX. PRVNÍ SNÍH. (Josef Kuchař)
  3. SMUTNÉ OKNO. (Adolf Brabec)
  4. Sonet – prolog. (Josef Svatopluk Machar)
  5. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. CUDNÝ VEČER (Jiří Mahen)
  7. Láska v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  8. 23. Žel, že v této zimní době (Josef Uhlíř)
  9. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  10. ZAS MINUL ROK. (Herma Pilbauerová)